Články » Povznesení se nad stáří

Odkud se berou staří lidé? Mnoha osobám se často zdá, že staré tělo bylo vždy staré a svraštělé.

Dokonce i děti obvykle zapomenou, že jejich rodiče měly kdysi mladá těla a podobně jak oni prožívali čas mladosti v plné síle. Tělesné změny přichází postupně. Stáří se vkrádá pozvolna, takže děti i rodiče si hned neuvědomí závažnost situace. Děti vždy považují tělesnou schránku svých rodičů za starou a vůbec si neuvědomují, že jejich vlastní těla také zestárnou.

Když stárne tělo, nefunguje jako kdysi – to je jasné. I přesto mnoho osob ve starších tělech za každou cenu touží dále vypadat přitažlivě a uchovat si opravdu hezkou postavu. Avšak je obtížné zvítězit nad časem a i přes velké úsilí kůže sesychá, scvrkává se, podléhá nemocem a slábne. I když tělo postupně stárne, cítíme se stále mladí. Proč? Protože bytost není svým tělem. Osoba je silou života přebývající v těle. Proto, i když tělo stárne, stále se cítí být sebou. Stále má tu samou touhu těšit se životem, tu samou touhu po lásce a cítění, tu samou touhu nebýt druhým na obtíž. Nechce se cítit, že někomu vadí. Nechce se cítit závislá na druhých. Nechce působit druhým obtíže. Nechce vypadat ošklivě. Nechce se cítit nepotřebná. Ale někdo ve starším těle se může cítit právě takovým způsobem. Cítí, že je stále tou samou bytostí, kterou byla vždy, s tím, že nyní nemá své tělo pod kontrolou, neboť se začíná rozpadat.

A je to o to těžší, když si někdo myslí, že je vlastním tělem. A také druzí mohou jeho tělo zaměňovat za jeho samotného. V tomto případě, když tělo stárne a projevují se symptomy stáří, zaplavují tuto osobu hrůzné myšlenky: „Jsem tímto tělem. Jsem nyní již tak starý. Jsem tak ošklivý a nepotřebný.“ Taková osoba si neuvědomuje, že je stále tou samou bytostí, jakou byla vždy a není vůbec žádná možnost, aby tato osoba – síla života – zestárla.

Bytost začíná svůj lidský život v okamžiku, kdy se ptá: „Jak se to stalo, že jsem nyní v tomto starém těle, i když dříve jsem měla mladé tělo? Jak se to mohlo stát? Proč zakouším takové utrpení? Je nějaké řešení na tuto situaci?“ Lidský život začínáme ve chvíli, kdy se ptáme, jak můžeme zvítězit nad stářím, nemocí a smrtí. Ten, kdo chce zvítězit nad stářím, si především musí uvědomit, že toho nedosáhne žádnými umělými prostředky. Není možné zastavit proces stárnutí. To je přírodní zákon.

Stáří je skutečnost. Nastane i přes veškeré sliby vědců, že naše tělo v budoucnu nebude podléhat stáří. Bez ohledu na to, co uslyšíme od lidí, nebo v obchodech se zdravou výživou na téma žen-šenu, vitamínu E a úžasných diet, naše těla zestárnou.
Pokusme se porozumět, že lidský život má vyšší cíl. Cílem lidské formy života je dosažení seberealizace. Měli bychom brát v potaz tu skutečnost, že pravdivým cílem našeho života je vyřešení problémů jako zrození, nemoc, stáří a smrt. 
Můžeme se povznést nad stáří. Jak...?
Odpovědí je: prostřednictvím MOUDROSTI. Jaké moudrosti? Hovoří o ní Bhagavad-gíta:

„Věz, že to, co proniká celým tělem, je nezničitelné. Nikdo nemůže zničit nehynoucí duši. Hmotné tělo této nezničitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti jistě pomine.“
Bhagavad-gíta 2:17-18

Jsme nezničitelnou, věčnou živou bytostí v pomíjivém hmotném těle. Tím začíná moudrost. Měli bychom se dozvědět, kým jsme. Naše tělo může být staré a svraštělé. Naše tělo může trpět rozličnými nemocemi. Ale my nejsme tím tělem, jsme osobou uvnitř těla. „Aham brahmasmi. Jsem brahmanem. Jsem duší, ne hmotou. Nejsem tím tělem. Moje tělo je staré, ale já nejsem starý. Moje tělo se rozpadá, stejně jako se rozpadá staré auto. Ale já nejsem svým tělem.“ To je moudrost. Díky této moudrosti je možné se povznést nad stáří. Pokud víme, že nejsme tělem, uvolňujeme se od stáří. V okamžiku, kdy se dozvíme, že nejsme staří, přestává být pro nás věk našeho těla tolik důležitý.

Stáří je faktem. Nic nemůžeme udělat s tím, že naše tělo nakonec zestárne. Avšak můžeme učinit to, že nás toto staré tělo nebude ovlivňovat. Jinými slovy, když si myslíme: „Jsem starý a umírám“ – je to chybné myšlení. Nyní se můžeme povznést nad chápání, které je zdrojem veškerého neklidu a utrpení a způsobuje, že si myslíme: „Jsem nepotřebný. Rozpadám se.“ Ale ve skutečnosti se vůbec nerozpadáme. Naše tělo se může rozpadat, ale my nejsme svým tělem.

Díky moudrosti se povznášíme nad nevědomost. Uvolnění se od stáří znamená uvědomovat si fakt, že nikdy staří nebudeme, protože jsme věčnou duší. Neměli bychom promarnit ani jedinou chvíli svého života. Není důležité, zda je naše tělo mladé, nebo staré. Smrt může přijít v každém okamžiku. Avšak pokud je naše tělo staré, máme zde dodatečné varování, které nám říká, že kdykoliv může přijít smrt a toto tělo přestane existovat. To se může přihodit kdykoliv. Neztrácejme ani chvíli. Nemarněme svůj čas. Neustále mějme na paměti svou pravou totožnost.

„Aham Brahmasmi. Jsem nehmotnou duší.“

Jak si udržíme takové vědomí? Díky meditaci. Pravidelně poslouchat a opakovat mantry – transcendentální zvukové vibrace. Tímto způsobem trávíme svůj čas a postupně nám to umožní se dokonale upevnit v moudrosti a vědomí našeho pravého já. Potom budeme moci v klidu opustit své tělo.