Články » Jsme opravdu svým tělem?

Kdo jsem? Možná si myslíš, že již víš, kdo jsi. Avšak je velmi pravděpodobné, že to ještě nevíš.

Co je tvou podstatou? Je jí hmota – pouhá hromada hmotných atomů a molekul? Nebo je jí něco jiného?
„Kdo jsem?“ Možná tě nikdy nenapadlo položit si takovou otázku. Možná si myslíš, že již víš, kdo jsi.

Avšak je velmi pravděpodobné, že to ještě nevíš.

V současném světě převládá názor, že jsme pouhou kombinací chemických látek. Moderní vědci tvrdí, že jsme chemickými prvky, které se kdysi dávno náhodně zkombinovaly, až vznikl život. Podle nich jsme pouhým výsledkem evolučních chemických procesů, nic více. Většina lidí, ovlivněna těmito teoriemi, zastává proto názor, že jsme pouze hmotou čili kombinací chemických látek – tedy že jsme našimi těly.  

Dovolte, abychom předložili několik faktů, které tento názor vyvracejí.  
Buňky a částice, které tvoří naše tělo, podléhají neustálé výměně. Nedávné studie Atomového výzkumného střediska Oak Ridge ukázaly, že okolo 98 procent všech atomů v lidském těle je každým rokem nahrazeno.

Co měsíc máš novou pokožku a co šest týdnů nová játra. Výstelku žaludku máš jen pět dní předtím, než je nahrazena. Dokonce kosti nejsou tak stabilní a pevné, jak si možná myslíš: podléhají neustálým změnám. Kosti, které máš dnes, nejsou ty samé kosti, co jsi měl/a před rokem. Odborníci v tomto oboru došli k závěru, že k celkové stoprocentní výměně atomů v lidském těle dochází každých pět let. 
Co to tedy znamená? To znamená, že každých sedm nebo osm let máme nové tělo. Částice hmoty, které nyní tvoří naše tělo, jsou zcela jiné než ty, které jej tvořily před osmi lety. Nicméně, není to tak, že tělo, které jsi měl/a, stále existuje, jen se nějak změnilo. Nikoliv. Tělo, které jsi měl/a, již neexistuje. Tamto seskupení atomů v podobě masa, kostí, krve, chlupů, atd. již neexistuje. Přesto ty stále existuješ.
Jinými slovy, žádný z atomů dnes přítomných ve tvém těle se v něm nenacházel před pěti lety.

Mnoho lidí věří, že jsme svým mozkem nebo nějakou jeho částí. Možná k takovým lidem patříš. V tom případě by měl následující úryvek tvou vírou otřást:

„Poslední studie přeměn molekulární populace v rámci dané nervové buňky ukazují, že ....

jejich makromolekulární kontingent je během života přibližně desettisíckrát obnovován.

Jinak řečeno, hmota tvořící každou nervovou buňku je kompletně obnovena každé tři dny.
Tvůj mozek – masa hmoty, která se dnes nachází ve tvé lebce – není tím samým mozkem, jež se tam nacházel minulý týden. Jestliže tedy tělo, za které jsi se považoval/a, již neexistuje, jak je možné, že ty jsi nepřestal existovat? Jak to, že ty stále existuješ?

Když otevřeme rodinné album s fotografiemi, ihned nás upoutá kontrast mezi změnou našeho těla

a neměnností našeho já. Můžeme se podívat na „svou“ fotografii (fotografii našeho těla) ve věku pěti let nebo dřívější a popřemýšlet: „Kde je teď to tělo?“ Kde jsou všechna ta těla, která jsou vyfocena před tolika lety? V současném těle není totiž ani jeden atom, který tvořil ta předchozí těla, když byla vyfotografována. Oči, které vidíme na fotografii, je jiný pár očí než ty, kterými se díváme – tvoří je úplně jiné částice hmoty. Těla zvěčněná na těchto fotografiích se již dávno rozpadla v prach; smíchala se se zemí, vodou, ohněm a vzduchem; stala se stavební hmotou jiných těl – hmyzu, rostlin, ptáků, zvířat, lidí atd.

Ty však jsi stále sebou. Ty – vlastní já – jsi stálým elementem v moři fyzických, tělesných změn. Existoval/a jsi, když tvému tělu bylo pět let; existoval/a jsi, když mělo deset let, patnáct let, dvacet a dvacet pět let. Ať už by byl tvůj „věk“ jakýkoliv – pořád existuješ. Nejdříve jsme měli tělo „nemluvněte“. Poté jsme přijali tělo „dítěte“, po kterém jsme se nalezli v těle „mladíka“ atd.
Přes neustálé změny své tělesné schránky, ty – vlastní já – neustále existuješ. Když tělu bylo dvanáct let, mylně sis myslel/a: „ Já mám dvanáct let“. Když tělu bylo dvacet let, ty – ta stejná bytost – jsi nesprávně usuzoval/a: „Já mám dvacet let“. Avšak ty jsi ta samá bytost – „já“.
Kdybys byl/a svým tělem, které existovalo před pěti lety, neexistoval/a bys dnes, protože tělo, které jsi měl/a před pěti lety, dnes již neexistuje. Ty však dnes existuješ a existoval/a jsi před pěti lety. Tělo, které jsi měl/a před pěti lety, již však neexistuje.
Jediným odůvodněným závěrem tedy je, že ty – vlastní já – nejsi fyzickým tělem. Nejsi tělem pojatým jako celek ani žádnou z jeho částí (ať už mozek nebo jeho určitá část).