Články » Maso zabijí planetu

10 Způsobů jak vegetariánství může pomoci zachránit planetu

10  Způsobů jak vegetariánství může pomoci zachránit planetu

Průměrný masožravý Brit sní během svého života více než 11000 zvířat. Přitom k tomu, aby se každé z nich dostalo na náš talíř, je potřeba nezměrné množství půdy, paliva a vody. Produkce a konzumace masa zatěžuje naší planetu.

Pokud snahu o snížení negativního vlivu člověka na životní prostředí myslíme zcela vážně, nejjednodušší a nejlevnější způsob je omezit konzumaci masa. Většina masa na našem talíři pochází z kolosálního systému, který nehospodárně nakládá s půdou a energií, ničí lesy, znečišťuje oceány, řeky, moře a ovzduší, je závislý na ropě a uhlí, a významným způsobem se tak podílí na změně klimatu. V současné době se OSN, mnoho předních vědců, ekonomů a politiků shodne na tom, že způsob, jakým se stavíme k chovu zvířat je neoddělitelně spjat se sociologickými a ekologickými problémy. V současnosti na Zemi trpí podvýživou 1 miliarda lidí, a příští půlstoletí bude muset planeta uživit další 3 miliardy. Je nejvyšší čas přehodnotit náš vztah ke zvířatům.

1. Nadměrné vyjídání planety

My, lidé, sníme 230 miliónů tun zvířat ročně, což je dvakrát tolik co před 30 lety. Chováme převážně 4 druhy zvířat - kuřata, krávy, ovce a prasata – jež všechna vyžadují velká množství krmiva a vody, vylučují metan a jiné skleníkové plyny a produkují hromadu fyzického odpadu. 
Ale do jaké míry náš zvyk jíst maso zatěžuje ekologický systém? Odpověď zní hodně, a o přesná čísla se vedou spory. V roce 2006 OSN spočítala, že emise pocházející z chovu zvěře pro maso, jež se podílí na změně klimatu, tvoří 18% z celku – což je více než emisní podíl aut, letadel a jiných dopravních prostředků dohromady! 

Autoři této zprávy nazvané „Livestock´s Long Shadow“ [z angl. Dlouhý stín dobytka] do konečné sumy započítali nejen metan pocházející ze samotného dobytka, ale také plyny z jejich výkalů, množství použitého paliva při převozu na prodej, elektrickou energii použitou při chlazení masa, plyn užitý k jeho ohřívání, energii použitou k úpravě půdy, ze které vzniká pastva pro dobytek, a dokonce vodu, kterou dobytek spotřebuje. 

V roce 2009 byl tento údaj navýšen na 51% dvěma vědci ze Světové Banky, kteří vzali v úvahu mnoho jiných faktorů. Avšak přesné vyčíslení vlivu chovu dobytka na životní prostředí je matematickou noční můrou. Podle toho jakou metodikou se počítá, se může podílet buďto pouhými 5-10% anebo až 50% globálních emisí. Avšak bez ohledu na metodiku sčítání, chov dobytka je řazen mezi ty lidské aktivity, které nejvíce přispívají k degradaci životního prostředí.

2. Nadměrné polykání půdy

Očekávaný nárůst světové populace o 3 miliardy, rostoucí spotřeba masa v rozvojových zemích a zdvojnásobení globálního konzumu v nejbližších 40 letech poukazují na společného jmenovatele všech potravinových krizí, které nás čekají. Produkce jídla zabírá čím dál více místa na Zemi, přičemž vegetariáni potřebují značně méně místa k tomu, aby se uživili, než lidé, kteří jí maso. Rodina v Bangladéši, která se živí výhradně rýží, fazolemi, zeleninou a ovocem může přežít na pozemku o výměře necelého akru, kdežto průměrný Američan, který sní okolo 120kg masa ročně, potřebuje 20krát tolik místa. 

Téměř 30% dostupné, ledem nepokryté země na planetě je využíváno k chovu dobytka, nebo pro pěstování krmiva pro tento dobytek.Zatímco dobytek sní většinu světové sklizně, každý den jedna miliarda lidí na světě hladoví. Vědci z Univerzity v Cornell v roce 1997 spočítali, že na cca 13 milionech hektarů půdy v USA se pěstuje zelenina, rýže, ovoce, brambory a fazole, kdežto 302 milionů hektarů půdy je užito pro chov dobytka. Problém spočívá v tom, že chovná zvířata přetvářejí krmivo k produkci masa dost neefektivně. Nejlépe z toho vycházejí kuřata, která potřebují 3,4kg krmiva na to, aby „vyprodukovali“ 1kg masa. Ale prasata na ten 1 kilogram potřebují již 8,4kg krmiva. 

Jiní vědci spočítali, že pokud by se obilím, kterým se krmí zvířata na Západě, živili lidé, nakrmilo by se nejméně dvojnásobek lidí, než v současnosti.

Situaci ještě zhoršuje fakt, že náš hlad po masu vedl k předimenzování objemu dobytka na křehké půdě, masivní erozi půdy a odlesňování. Nadměrné rozšiřování pastvin má za následek ztrátu úrodnosti půdy a záplavy. 

Nicméně, statistická čísla musí být užívána s opatrností. Zvířecí výkaly mohou kypřit půdu, a miliony zvířat žijí na okrajových půdách, které jsou stejně pro pěstování plodin nevhodná.

Avšak než učiníme závěr, je třeba vzít v úvahu toto: v západních zemích se zvířata chovají proto, aby vyprodukovala co nejvíce masa v co nejkratší době předtím, než jsou zabita. Naproti tomu v chudších oblastech se dobytek – zvláště v sušších zónách – stává klíčovým elementem života a kultury, kdy je často jediným zdrojem potravy a obživy pro miliony pastýřů. Tito kočovní pastýři, kteří jsou se svým dobytkem v neustálém pohybu, představují zdravý základ mnoha ekonomik afrických států. Podle nové studie Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj [International Institute for Environment and Development] je tato metoda farmaření mnohem ekologicky šetrnější a efektivnější než způsob chovu dobytka v Austrálii či USA.

3. Nadměrné užívání vody

Sníst stejk nebo kuře vlastně znamená konzumovat také vodu, kterou zabité zvíře potřebovalo ke svému růstu. Vegetariánský autor John Robbins spočítal, že k produkci kilogramu brambor, pšenice, kukuřice a rýže je potřeba 120, 216, 336 a 459 litrů vody. Ale k výrobě kilogramu hovězího je zapotřebí 18 000 litrů vody. Na druhé straně, k produkci 1 litru mléka je zapotřebí 1 000 litrů vody. Naopak kuřata jsou mnohem efektivnější – stejné množství masa jako u dobytka získáme už jen s 1 500 litry vody.

Mezi nejžíznivější zvířata se řadí prasata. Typická severoamerická chovná farma průměrné velikosti, na které žije 80 000 prasat, spotřebuje 337,5 milionů litrů pitné vody za rok. Větší farma s více než milionem prasat spotřebuje tolik pitné vody, co město. 

Farmáři, kteří potřebují 70% lidem dostupné vody, jsou tak již v přímém střetu o vodu s městy. S rostoucí poptávkou po masu bude dostupné vody ubývat, a to jak pro plodiny, tak k samotnému pití. Bohaté země trpící nedostatkem vody, jako je například Saudská Arábie, Libye, Jihoafrická republika a státy při Perském zálivu tvrdí, že se vyplatí pěstovat plodiny v chudších zemích, aby si tak chránili své vlastní zásoby vody. Proto také skupují či pronajímají miliony hektarů půdy v Etiopii a v dalších zemích. Tímto způsobem totiž šetří svou vodu.

4. Odlesňování

Již 30 let stojí průmyslové zemědělství za kácením deštných pralesů – ovšem ne pro dřevo, nýbrž pro svou půdu, která následně slouží jako pastva pro dobytek či pro pěstování palmového oleje a sóji. Pokácené stromy na území milionů hektarů jsou cenou, kterou platíme za hamburgery a výkrm dobytka na farmách v Evropě, Číně a Japonsku.

V nejnovější zprávě „What’s Feeding Our Food?“ [Co živí naše jídlo?] ekologická organizace Friends of the Earth odhaduje, že lesní půda o rozloze 6 milionů hektarů ročně – pro srovnání se jedná o rozlohu velikosti Litvy, či dvojnásobek Belgie – a rašeliniště a mokřady o podobné rozloze se přemění na zemědělskou půdu. Přičemž většina takového území, dle této zprávy, jde přímo pro dobytek anebo k pěstování plodin pro jejich výkrm.

5. Otrava půdy

V západních státech převládají průmyslové velkochovy. Jediná taková velkofarma dokáže vyprodukovat tolik odpadu, jako celé město. Na každý kilogram jedlého hovězího masa kráva vyprodukuje 40 kilogramů exkrementů. Když se pak na menší rozloze těsní tisíce krav, následek může být dramatický. Exkrementy se kupí v obrovských kalojemech, které často praskají či přetékají, a tak znečišťují zásoby podzemní vody a řeky dusíkem, fosforem a dusičnany. 

Každým rokem dochází k otravě desítek tisíc kilometrů řek v USA, Evropě a Asii. Jedno nekontrolované vylití milionů litrů exkrementů z prasečí farmy v severní Karolíně v roce 1995 způsobilo úhyn milionů ryb a nucené uzavření 364 tisíc akrů mokřad, kde se vyskytovali měkkýši. 

Chov zvířat pro lidský jídelníček založený na pouhé kvantitě ohrožuje biodiverzitu naší planety. Více než třetina z 825 „ekoregionů“ určených World Wildlife Fund [Světovým fondem na ochranu divoké přírody] je ohrožena právě průmyslovým velkochovem. Americká nezisková organizace Conservation Inernational zabývající se ochranou světového ekosystému spočítala, že 23 z 40 tzv. globálních „hotspotů biodiverzity“ – čili míst, která jsou považována za nejcennější pro život – jsou nyní vážně ohrožena kvůli těmto průmyslovým velkochovům.

6. Otrava oceánů 

Nedávný únik ropy v Mexickém zálivu není jediným problémem, kterou souží tamní region. Mezi 13 až 20 tisíci čtverečních km moře při ústí řeky Mississippi se stává tzv. „mrtvou zónou“ z důvodu zvířecích odpadů, které řeka přináší. To podporuje růst vodních řas, které vodu ochuzují o veškerý kyslík, a tak mnohým jiným druhům život znemožňují. 

Podobných mrtvých zón bylo nalezeno 400, rozlohou mezi 1 až 40 tisíci čtverečních kilometrů, sahající od skandinávských fjordů po Jižní Čínské moře. Zvířecí velkochovy nejsou jediným viníkem, avšak jedním z největších.

7. Znečištění ovzduší

Každý, kdo bydlí poblíž velké farmy, ví, že linoucí se zápach je často nesnesitelný. Kromě skleníkových plynů jakým je metan nebo CO2, krávy a prasata produkují mnoho dalších jedovatých plynů. Souhrnná čísla nejsou dostupná, ale jen v USA, dobytek a plodiny pro jeho výkrm se podílí 37% v použití pesticidů, více než polovinou všech antibiotik a třetinovým podílem dusíku a fosforu v pitné vodě. Skoro dvě třetiny člověkem vyprodukovaný čpavek – největší příčina kyselých dešťů – je také vyprodukovaná dobytkem. Navíc koncentrované velkochovy přispívají k ozónovým dírám.

8. Náchylnost k onemocnění

Zvířecí výkaly obsahují mnoho patogenů, včetně salmonely, bakterie E.Coli, cryptosporidium nebo koliformní bakterie, které se mohou přenášet na člověka. Navíc do zvířecího krmiva je přidáváno množství antibiotik za účelem urychlení růstu. To však má za následek zvýšení odolnosti oněch bakterií, což ztěžuje jejich léčbu u člověka. 

9. Vyčerpávání světových zásob ropy 

Ekonomika zvířecích velkochovů na západě je založena na ropě. Proto když v roce 2008 cena ropy dosahovala vrcholu, ve 23 zemích vypukly demonstrace z důvodu drastického nárůstu cen potravin. Podle některých studií celá jedna třetina fosilních paliv vyprodukovaných v USA je určená pro chov zvířat.

10. Maso je drahé, a to mnoha způsoby

Průzkumy poukazují, že 5-6% populace nejí maso vůbec, a miliony dalších jeho konzumaci vědomě omezují. Vládní průzkumy ve Velké Británii z roku 2009 ukázaly, že Britové snědli o 5% méně masa než v roce 2005. 

Nicméně objem konzumovaného masa je nadále závratný: podle Vegetariánské společnosti [Vegetarian Society] průměrný masožravý Brit sní během svého života přes 11 000 zvířat – 1 husu, 1 králíka, 4 krávy, 18 prasat, 23 ovcí a jehňat, 28 kachen, 39 krůt, 1 158 kuřat, 3 593 korýšů a 6 182 ryb.

Z tohoto důvodů, jak tvrdí vegetariáni, lidé jedící maso častěji trpí obezitou, rakovinou, onemocněním srdce a jinými nemocemi. Masitá strava je take průměrně dvakrát tak dražší než vegetariánská.